Jdou po mně, jdou... 5 upřímných rad, jak se bránit kyberšikaně
Mnoho z vašich blízkých vám bude v té nejlepší víře radit, ať nad tím mávnete rukou. A vy si to rozumem dobře uvědomujete taky. Jenže útočníkům nejde o to vést s vámi logickou, argumenty podloženou debatu, ale přimět vás cítit se špatně. Vědí přesně, na co zaútočit, aby vás to bolelo, co nejvíc. Nejste slabí, labilní nebo neschopní, když vás útoky, nadávky zraňují.
2.) Stanovit si hranice
V mojí práci musím čas od času strávit nějaký čas diskuzemi na sociálních sítích. Nemůžu se od Facebooku a Twitteru úplně odstřihnout, ale kdyby šlo do tuhého, udělala bych to. Když ale někdo přijde trollit na můj osobní profil, kašlu na slušnost a asertivitu, se kterou musím diskutovat v práci a když je mi něco nepříjemné, prostě dotyčného na svém osobním profilu zablokuji. Taky hodně odlišuji obsah, který dávám veřejně a který pro přátele. Do přátel si přidávám jen ty lidi, které osobně znám.
3.) Není to náhoda ani vaše chyba
Zveřejníte příspěvek, ze kterého máte radost a najednou se vyrojí jeden, druhý, třetí, patnáctý nenávistný komentář. Radost se začne měnit na pochyby - co když mají pravdu? co když si to zasloužím? co když jsem opravdu taková, jak píšou? U dvou tří lidí byste nad tím mávli rukou, ale neznamená to něco, když už to píše lidí dvacet? Ne, neznamená to nic! Ve většině případů se na vás tenhle roj sršní slétne poté, co se o tom v nějaké skupině předem dohodnou. Případně vás zasdílí nějaký jejich šéfík a oni jako poslušné ovečky hned opakují to samé. A ještě se navzájem hecují, podporují, kdo na vás bude ostřejší. Lajkují si navzájem své komentáře. Jsou přece ti neohrožení rytíři, co právě statečně bok po boku bojují ve svaté válce!
4.) Není to o vás
Když jsem si hledala ilustrační obrázek do tohodle blogu a do vyhledávače zadala "cyber bullying" úplně jsem zůstala koukat, že tam jsou zmíněné hejty, co moji trollíci píší taky.
Jsi odporná! Jsi tlustá! Jsi hloupá! Jsi neschopná! Nikdo Tě nechce! Jsi sama! Tvůj život nestojí za nic!
Vždy budou hledat nějaké citlivé místo. Vždy budou hledat ideálně to, co na sobě nemůžete změnit. Ať je to váš vzhled, vaše etnicita, tělesné postižení nebo sexuální orientace. To, že se chováte jinak než většina. A útoky na vzhled se nevyhýbají ani objektivně krásným lidem. A pokud jste krásná, atraktivní žena, zaútočí na to, že jste určitě "lehčích mravů" a to, co jste v životě dokázala, bylo určitě "přes postel".
Já mám za sebou teď jednu menší šikanu proto, že, držte se, dělám chyby v němčině
.5.) Nejste sami
Vlci nezaútočí hned na celé stádo. Nejprve se snaží o to, aby jedna ovečka zůstala sama a na tu se pak vrhnou. O to přesně jde hejtrům. Chtějí, abyste si připadali sami a nejlépe na dně. A ve vás je stále ostych, o kterém jsem psala v prvním bodě. Přeci nejste takový labilní debil, co ho rozhodí pár ošklivých komentářů. Stydíte si říct o pomoc. Není se za co stydět! Ve chvíli, kdy si řeknete o pomoc, zkazili jste hejtrům víc než polovinu práce. Nedostali vás do izolace a zoufalství. V létě jsem tohle konečně dokázala a jen jsem zírala, kolik lidí mě vytáhlo na kafe, pozvali na víkend nebo svůj večírek a opravdu bylo ochotných do "do zblbnutí opakovat, jak jsem úžasná
". Taky je důležité vnímat druhé a ve chvíli,někdy někoho uvidíte, jak
se s náletem sršní potýká, nabídnout pomoc, zastat se v diskuzi a nebo
třeba napsat něco povzbudivého do soukromé zprávy.A teď jsem zvědavá, co mi tady trollíci budou psát, když jsem většinu jejich triků prohlédla.
Komentáře
Okomentovat